Koncem října proběhl poslední letošní kurz „Když fotí žena“. Když si na něj vzpomenu, představím si to „ohromení“ v očích žen, které na jeho konci držely v rukou svůj fotoaparát, který je „poslouchal“. A tu radost a chuť tvořit!

Tyhle ženy jsou ale zatím na úplném začátku. I já jsem koncem roku 2009 byla. Je to neuvěřitelných 10 let, co jsem dostala svou první zrcadlovku a nebyla jsem z ní nijak nadšená. Lumix tenkrát fotil o moc líp.

A pak tu jsou ženy, které našly odvahu a přihlásily se na jedny z mých prvních kurzů. Budou to dva roky a já je sleduji a nadšeně podporuji v uzavřené skupině. Když si vzpomenu, jak přišly do zasedačky, kde kurz probíhal a hlásily, že NIC neumí a NIČEMU nerozumí. Jak by rády fotily, ale ono je to celé takové složité…

Loni jsem požádala účastnice kurzu, aby mi poslaly své oblíbené fotografie a já z nich vytvořila koláž. Koukala jsem na ni s dojetím a říkala si, jaký to je posun!

Na začátku nevěděly, co s foťákem a na konci roku mi posílaly takovou krásu. Jejich pohled na svět. Jejich jedinečné oko. A tak jsem je letos také poprosila.

Zatím čekám na zaslání vybraných fotografií, abych mohla vytvořit v programu Photoscape novou koláž, ale už teď se s vámi chci podělit o takový malý rozhovor s Martinou, který vznikl neplánovaně po zaslání jejího výběru.

Martina navštívila Kurz focení pro začátečníky v lednu 2018. A je jedna z těch, které to s focením myslí vážně.

S dovolením zde uveřejňuji Martiny výběr fotografií z roku 2019 a náš následný rozhovor v chatu.

Můj dotaz zněl, zda si pamatuje, jak začínala a co ji nejvíc posunulo.

Pamatuji si to naprosto přesně. Jeden z tvých prvních kurzů v Drahelčicích na úřadě (mimochodem, nedávno jsem zrovna vzpomínala, že se moje kolegyně z kurzu úplně ztratily), bylo po Vánocích a fotily jsme venku pumpu.

Ano, né všechny  ženy u focení vydržely a nebo si fotí jen občas pro sebe.

Já jsem tam jela se svou starou zrcadlovkou (kterou mám dodnes) a říkala si, že se to stejně nemůžu naučit, protože nastavení foťáku je prostě vyšší dívčí. Ale ta touha fotit byla prostě silná, takže po svém prvním kurzu jsem chodila s foťákem na krku a poznámkami v ruce po okolí a připadala jsem si jako blázen. Ale byla jsem fakt šťastná (teda jsem pořád, když fotím)!

Super! Všechny ty, které to myslely s focením vážně, se neuvěřitelně posunuly.

Nejvíc jsem se asi posunula v tom, jak vidím svět kolem sebe a to je asi ten největší vliv na to, jaké dělám fotky. Protože nastavit to „tak nějak, aby to fotilo“ se asi naučí každý, ale koukat se kolem sebe už jen málokdo – možná je to troufalá myšlenka, ale já to tak cítím.

A ještě jedna věc – největší inspirací si mi samozřejmě ty a tvoje fotky!

Takže když to shrnu – na začátku jsem byla vykulené tele s klapkami na očích, co nevidělo svět kolem sebe. Teď se cítím mnohem jistější, nesvázaná, volná. Snad je to i na fotkách znát.

Jinak vím, že je přede mnou ještě spousta práce. Člověk se učí celý život, ale třeba to jednou bude i můj placený koníček.

Martina si pořídila nový objektiv – Sigmu 35mm art. Krásně se s ní sžívá. Přejít ze základního setového objektivu na pevné sklo řady art je prostě znát. A tak jí přeji, ať se i nadále kouká s nadšením kolem sebe a užívá si ty chvíle s fotoaparátem na krku!

Pokud je tu někdo z vás, kdo by se chtěl zúčastnit mých kurzů focení pro začínající fotografky, stačí si mě najít na FB Gabriela Pausa  nebo sledovat moji FB stránku Když fotí žena, kde se dozvíte bližší informace a termíny. Počty účastnic jsou vždy omezené.

Budu se na vás těšit! Krásné světlo všem!