Ten pocit je nejvíc!

Ráno mi přišla krásná zpráva od Helči:

Ahoj Gabčo, ještě jednou děkuji za včerejší den! Nejen, že jsem za těch pár hodin pochytila tolik informací, ale užila si i tu fajn atmosféru ženské skupiny. Udělala jsi mi tím velkou radost. Ještě večer jsem si pustila tvé video. Těším se, až si přečtu e-book. Jsi neskutečně šikovná! Díky.

Sedím tu a uvnitř mě se odehrává něco krásného.  Jsem toho plná. Je to tak nepopsatelné. Vím, že to potřebuji sdílet. Chci vykřičet do světa, že dělám, co mě baví a že jsem šťastná, že si mě to našlo! Ano, ono si mě to našlo a úplně samo! Ten pocit je k nezaplacení!

Nikdo mi nikdy neřekl: „Gábi, vem foťák do ruky a foť! A to, co se naučíš, pak předávej dál. Uděláš tím radost dalším ženám! A čím víc radosti rozdáš, tím víc radosti se ti vrátí!“ 

A ono to funguje. Je to jako bumerang.

Včera jsem v Klubíku přivítala 6 žen. Potvrdilo se mi, že pokud se některá žena omluví, má to tak být. Udělá prostor té, která do skupiny patří. Tyto ženy jsou pak naladěné na jednu vlnu a můžeme se nechat unášet proudem tvůrčích myšlenek a nápadů.

Dříve jsem se soustředila více na vysvětlování technických pojmů – co je ISO, čas a clona, trávila více času nad pravidly kompozice a na samotné focení zbývalo už málo času. A když jsem ještě mluvila o programu Photoscape, ve kterém dělám moc ráda rychlé úpravy, bylo toho moc najednou.

Dnes už to mám vychytané. Účastnice kurzu dostanou jako bonus můj e-book Když fotí žena, kde to mám vše krásně popsané a stručně vysvětlené. Nemusí si tedy nic psát a kdykoliv budou potřebovat, nalistují si požadovanou stránku v teple domova. A současně si se stažením programu Photoscape přehrají video, jak snadno a rychle s ním pracovat.

S každým dalším kurzem se posouvám dál. Každá skupina potřebuje lehce něco jiného. Ta minulá byla vděčná za zkoušku objektivů, aby se mohla inspirovat při budoucím nákupu nového skla. Ta včerejší se toho tak trochu bála. Bylo jim jasné, že pokud „okusí“, jak fotí třeba pevná Sigma 135mm art, bude se jim k jejich sklu těžko vracet.

A tak zůstaly u svých skel a ukázaly, že umí kouzlit i se základním setovým objektivem.

Když jsem den před kurzem usínala, říkala jsem si, kam je asi vezmu fotit. V okolí Klubu Rudňáček moc malebných zákoutí není. Naskočil mi dálniční most mezi Rudnou a Drahelčicemi. Tam byl stín a hned vedle, podél dálnice, zaroslé prostory s barevným listím. To bylo přesně to, co jsem potřebovala!

Zuzka mi při závěrečném kolečku řekla: „Moc děkuji za dnešní kurz, hodně si toho odnáším. A ještě jedna věc mě dostala – když jsi nás přivedla na to místo, nepřišlo mi na něm vůbec nic zajímavého. Až teď vidím, jak málo se umím koukat kolem sebe! Děkuji!“

A o tom to je! Koukat se kolem sebe. Všude se dá najít něco krásného. Stačí se jen rozhlédnout a ono to najednou vyleze na povrch. Tu lísteček, tam větvička, suchá tráva a třeba i srdce ve vlasech.

Součástí kurzu je i členství v uzavřené skupině na FB, tam jsem se už večer mohla kochat tím, co se podařilo ženám zachytit. A že bylo na co se dívat! Každá z nich má své jedinečné oko. A já jsem vděčná, že jsem je na jejich cestě tvoření vlastních autentických fotografií mohla popostrčit zase o krok dál.

Kurzem to totiž nekončí. Kurzem to celé teprve začíná!

 

Miluji focení a ukazuji cestu, jak pomocí FOTOGRAFIÍ psát příběh vašeho života, který budou chtít všichni číst...Já a moje cesta >>
Komentáře
  1. Bára Veselá napsal:

    Příště už si to nenechám ujít 🙂

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.