Někdy se příběhy opakují

Merlin, odrostlé štěně velkého černého psa. Vrácen z adopce. Hledající nový domov. A já jedoucí dnes dopoledne do Knovíze, abych mu usnadnila cestu domů.

Díky adopci naší Dafné jsem zjistila, že existují spolky, které zajišťují psům dočasnou péči. Pes nemusí být v útulku, ale užívá si individuální péči v domácnosti dočaskáře. Ten se o něho stará jako o vlastního a má ho u sebe do té doby, než se mu najde nový domov.

Nový domov mu hledá spolek, pod kterým pes je a ten mu také hradí veterinární náklady a stravu.

Sama jsem dva roky dočaskovala psy. K našim dvěma vlastním jsem si brala třetího do dočasné péče. Za ty dva roky se tu vystřídalo 6 hafanů. Někteří mi tak přirostli k srdci, že bylo hodně těžké se s nimi rozloučit. Takovým psem byla i Gábinka.

Byly Vánoce 2016, když mi psala Verunka, zda bych si nevzala do dočasky Gábinku, odrostlé štěně velkého černého psa, která se jí vracela z adopce. Domů šla jako malé roztomilé štěně. Uteklo pár měsíců a podmínky v domácnosti se změnily. Paní se stěhovala z baráčku do bytu a Gábinku nabídla kamarádce. Ta měla dost starostí sama se sebou a Gabča jí to v bytě ještě dost demolovala. A tak šupajdila Gábi zpátky pod spolek. Kam s ní? No ke Gábince, když se po ní i jmenuje!

Ano, kývla jsem. Jeli jsme si pro ni až do Hradce. Černá kráska s plachým pohledem, nechápající, co se děje. Zamilovala jsem se do ní na první pohled a nejen já. Vyřízený z ní byl i Tom a děti. Jenže jsem věděla, že nechat si ji nemůžeme. Slíbila jsem jí, že jí najdu ten nejlepší domov, ze kterého ji už nikdo nikdy nevrátí! A tak jsem i udělala.

 

Domů odešla v únoru 2017 a má se pohádkově.

Před pár dny mi psala Dita, zda bych nezajela do Knovíze. Vrací se jí z adopce štěně velkého černého psa. Je mu šest měsíců a jmenuje se Merlin. Souhlasila jsem, mám to tam u Stejskalů ráda. Je to kouzelné místo vedle hřbitova. Vždycky tam bylo na focení krásné světlo. Už ani nespočítám, kolik dočasných psů jsem tam u nich fotila!

A tak jsem dnes ráno nechala děti doma a vydala se na výlet.

 

Připadala jsem si, jako když mám vidiny! Odrostlé štěně velkého černého psa s bílou náprsenkou, červeným obojkem a vodítkem. Jeho pohled, výraz a energie… Gábinka! Byla jsem úplně dojatá. Hned jsem se s ním přivítala. Měla jsem chuť ho obejmout a nepustit. Naložit si ho do auta a odvézt si ho domů. Tak silné to bylo!

Jeho příběh? Adoptovali si ho jako malé štěně… Odrostl, stěhují se… A tak ho vrací. A já udělám všechno proto, aby našel rychle ten nejlepší nový domov, ze kterého ho už nikdy nikdo nevrátí!

A tak jsem se dala do focení.

 

Věřím, že někde je jeho ideální páníček. Že na něj čeká a až uvidí tyto fotky, bude  vědět, že to je on! Tak jako já, když jsem viděla fotky Dafné. Bylo to tam na první kouknutí.

Třeba právě někdo, kdo čte tyto řádky, takového kámoše už dlouho hledá. Ví, že má pro něho ideální podmínky a může mu nabídnout spoustu lásky a péče. A hlavně důslednou výchovu a vedení. Dá mu pocit jistoty a Merlin se mu za to odvděčí jeho bezpodmínečnou láskou.

 

A tak jsem se s ním ještě naposledy pomazlila, nechala se oblíznout a jela za rodinou. Asi tomu nebudete věřit, ale když jsem přijela domů, pípnul mi mobil.

„Dobrý den, jste dnes doma? Jsme s Gábinkou kousek od vás, kdyžtak bysme se mohli stavit…“

Náhoda? Už dlouho nevěřím na náhody. Tak intenzivně jsem na ni dnes dopoledne myslela, že jsem si ji odpoledne mohla i podrbat!

 

Jen ten obojek už nemá červený! Zato má rodinu, která je šťastná, že ji má a dělá jim jen a jen radost!

 

Věděli jste, že velký černý pes má největší problém s nalezením nového domova? Nikdy bych tomu nevěřila, kdybych se nepohybovala pár let v této oblasti. Já sama nedám na UČP (univerzální černý pes) dopustit! Však také mým prvním vlastním psem byla černá německá doga Megan. Adoptovala jsem si ji v mých 19 letech z útulku jako sedmiměsíční štěně. Byla s námi krásných 10 let!

 

Někdy se ty příběhy opakují…

Miluji focení a ukazuji cestu, jak pomocí FOTOGRAFIÍ psát příběh vašeho života, který budou chtít všichni číst...Já a moje cesta >>
Komentáře
  1. Dagmar napsal:

    Pěkné fotky a příběh. Z vlastní zkušenosti musím dodat, že jsme adoptovali podobně vráceného pejska. A to nebyl ani černý. Velmi milý na první pohled, roztomilý, sklon k submisivitě, ale evidentně si jeho předchozí adoptivní majitelé nevěděli rady s jeho pronikavou a hysterickou uštěkaností. Ve vašem příběhu téměř zaniká věta: „A hlavně důslednou výchovu a vedení.“ To je ale u spousty psů (možná více než u fen) velmi podstatné. Právě důslednou výchovou a vedením máme dnes pejska pro děti, který umí poslouchat a k tomu spoustu dalších cviků navíc, aby se nenudil.

    • Gabriela Pausa napsal:

      Děkuji za váš komentář. Máte pravdu, tahle věta by měla být tučně a nejlépe velkými písmeny. Měli by si ji uvědomit hlavně ti, kteří si berou malé, ještě ničím nepoznamenané, štěně. Častokrát jsou to právě oni, kteří východu neřeší, mají štěně na mazlení a s příchodem psí „puberty“ zjistí, že ho nezvládají. Né každý je duší pejskař a neuvědomuje si, co tímto přístupem napáchá. Ale s každým psem se dá pracovat. Nikdy není pozdě. Proto jsem moc ráda, že lidé dávají těmto odrostlým puberťákům šanci. Já sama je pouštěla z dočasky s jasnými instrukcemi, jak s nimi pracovat. Řekla jsem všechny jejich klady, ale i zápory, s čím musí nový páníček počítat. A jsem moc ráda, že se mají moji svěřenci krásně.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.