Můj příběh

Jsem foto-terapeutka ženské duše.

 

Ať už máte fotoaparát v ruce a koukáte na svět přes jeho hledáček nebo stojíte před mým objektivem, jsem tu, abych vás podpořila, pohladila a nasměrovala na cestu vaší duše.

Kdo jsem já?

Jsem žena milujícího muže, máma tří dětí a především fotografka, která objevila své poslání.

Miluji ty chvíle s fotoaparátem v ruce, ať už fotím pro sebe nebo pro zákazníky. Je to čas, kdy jsem tady a teď. Vnímám to, co je okolo mě a vidím ty dokonalé okamžiky, výrazy tváře, intenzitu světla. Všímám si drobností a detailů, které bych jinak přešla bez povšimnutí.

Už nemusím dlouze přemýšlet nad tím, jak nastavit fotoaparát nebo to risknout, zda to bude ono. Už vím, co chci vyfotit a jak chci, aby to vypadalo. Stačí zapnout fotoaparát, zkontrolovat nastavení, napojit se na místo nebo člověka a fotit.

Focení se pro mě stalo tak automatickou činností, jako je třeba řízení auta, že se mohu už jen plně soustředit na svůj hlavní objekt a jet si na vlně tvoření.

Věřím sama sobě, svému fotoaparátu a intuici. Ano, tou se nechávám pravidelně vést. Nebojím se chyb. Protože právě ty mě posouvají dál a já už vím, že když se člověk nebojí, tak teprve potom dokáže vytvořit ty pravé poklady.

Focení se stalo terapií pro mou duši a současně léčí i duše žen. Ukazuji jim jejich přirozenou krásu, kterou často samy nevidí.

Dříve, když jsem šla fotit, představovala jsem si tisíc a jeden způsob, co všechno se může stát a výsledek se nemusí povést. Nevěřila jsem si. Stačilo málo a nechala jsem se rozhodit. Úplně nejtěžší pro mě byl přechod z "amatérky" na "profesionálku". Jak já tohle označení neměla ráda!

Tak dlouho jsem se tomu bránila. Bála jsem se, že ztratím radost z focení a nahradí ho povinnost. Cítila jsem tu velkou zodpovědnost a strach. Měla jsem představu, že "správný" fotograf se musí ve všem vyznat a  umět vše vyfotit.

Stále jsem se srovnávala s ostatními fotografy a nepřipadala si dost dobrá. Pochybovala jsem o tom, zda fotím správně, když to dělám jinak než oni. Nevěřila jsem těm, kteří chválili mou práci a opakovaně se vraceli. „Oni to určitě dělají proto, že mě mají rádi a je jim hloupé si najít jiného fotografa,“ honilo se mi hlavou.

Byla to doba, kdy jsem nebyla dost dobrá sama pro sebe. Věřila jsem slovům svého exmanžela, že vlastně nic nedělám, že se „jen bavím“. Moje práce pro něho nebyla prací. A chtít si brát za „zábavu“ peníze?

Uběhlo několik let. Musela jsem padnout na úplné dno. Můj život se otočil o 180 stupňů. Nic nezůstalo tak, jak bylo.

Našla jsem samu sebe, posbírala svoji sebehodnotu a začala se mít ráda. V mém životě se objevil člověk, který mě začal podporovat v tom, co dělám a život s ním začal být najednou tak jednoduchý.

Moje srdce se otevřelo dokořán a s ním i mé oči začaly vidět tu krásu, která je všude okolo nás. V každém okamžiku, místě i člověku.

Tak dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, že focení je mé poslání. Že přináší radost nejenom mně, ale i spoustě lidí okolo. Dnes už věřím tomu, co říkají a vím, proč se za mnou vrací.

Pochopila jsem, o čem samotné focení je, co mi přináší a co může přinést těm, kteří se na mě s důvěrou obrátí.

Pocítila jsem touhu se o to vše podělit. Pomoci jiným ženám vidět svět přes hledáček svého fotoaparátu tak, jak to teď zažívám já. Ukázat jim, díky mému e-booku zdarma, že jsou srdcem fotografky.

Naučit je fotit, vnímat, dívat se. Ukázat jim cestu k tvorbě vlastních autentických fotografií. Předat jim vše ve formě e-booku Když fotí žena, co jsem se za posledních několik let s fotoaparátem v ruce naučila.

A nejen to, dodat ženám díky svému životnímu příběhu víru, že tam někde v dáli na ně čeká to jejich štěstí, láska, spokojenost, radost nebo poslání. Že nejdůležitější je neztrácet víru a nevzdávat se!