Jen se nadechnout a při výdechu se kochat pohledem

Pavla.

Jasně si vzpomínám, kdy začala dávat palce mým fotkám. Kdy jsem si poprvé všimla jejího instagramu a žasla, jakou krásu umí vytvořit. Fotila své výrobky z keramiky na svůj mobilní telefon. Ten cit pro krásu sálal z každého obrázku.

Tahle žena mi napsala, že se chce zúčastnit mého letního kurzu focení. Popravdě, nechtělo se mi věřit, že začala fotit teprve po přečtení si e-booku zdarma „5 znamení, že jste srdcem fotografka“ s půjčenou zrcadlovkou od bratra. Čím více fotek jsem od ní viděla, tím větší jsem měla pocit, že bych se mohla učit já od ní.

Na kurz opravdu dorazila. Ani dlouhá cesta ji neodradila. Přijela jsem pro ni na nádraží a byla zvědavá, jaká bude naživo. Nezklamala. Byla v ní přesně taková energie, jaká šla z jejích fotek. Opravdová.

Z kurzu si odnesla přesně to, co potřebovala. Zrcadlovku už měla vlastní, jak k ní přišla se dočtete v článku „Ještě že ty muže máme!“.

Moc ráda teď sleduji, jak se ve focení posouvá, jak využívá každé volné chvilky a fotí. Experimentuje a tvoří srdcem. A proto jsem se rozhodla s ní udělat rozhovor. Zaslala jsem jí několik otázek a ač její odpovědi přišly v jiné formě, než jsem si představovala, s radostí vám je sem vložím.

Proč jsem vlastně začala fotit?

Už zase něco zkoušíš….. fotit. To jsi celá ty. Pořád něco začínáš a je to nekonečný. Šití, keramiku, kresbu… a teď focení. Ano jsem to já, která miluje výzvy života. Jdu naproti všemu, co mě fascinuje a láká. Jsem matka pěti dětí, co nechce ustrnout na lavičce před domem. Nechci přestat rozumět dospívajícím dětem, co se posouvají dál. Chci zažívat tok a proud života. Chci tvořit … to je můj život.

A fotografie? Už několik let jsem mačkala na foťáku spoušť, už několik let jsem se pokoušela dát do fotek něco víc, než obrázek. Pojmy jako hloubka ostrosti, ISO a clona pro mě byly sci-fi. Odborné knihy naprosto nesrozumitelné. Několik let při focení keramiky jsem mačkala jen automat. Fotka čistě produktivní. Hrnečky mé zlaté keramické. A já tak chtěla mí fotku jako v katalogu na Pinterestu či Instagramu! S tou atmosférou a světlem. Nebudu vám ani psát, co hodin a cvakání mi dal jeden hrnek. A tak jsem to po nedosažení mé představy na nějaký čas vzdala. Foťák jsem odložila a žila.

Až jednoho dne přišlo nutné zlo: „Mami, už si kup jinej telefon, nebo volej akorát tak z okna!“ Lidičky,  já vážně musela jet a vybrat si dotykáč. To strašný pádlo, který jsem tak moc nechtěla. A to pádlo, to všechno odstartovalo. Najednou jsem mohla fotit úžasné fotky. Ostrost, barevnost a vytoužené rozostřené pozadí. Skvělé!

Fotky byly pro mě naprosto úchvatné. Ale jen na chvíli. Po čase jsem chtěl víc, dát do fotografie více nepopsatelného, více své enerie a života. O zrcadlovce jsem možná někdy někde četla a slyšela. Přišla mi moc profi a složitá. Bohužel starší kompakt dosloužil. Byl unavený. Baterie vydržely na 10 fotek. Čočka odřená a displej už byl taky za zenitem. Tak a co dál?

Tak moc jsem chtěla krásné fotky! V tu dobu jsem narazila na Gábi a oslovila ji. Přečetla jsem si její e-Book a poznala se tam.

Gabriela mi poradila a já začala opravdu vážně přemýšlet o zrcadlovce. Něco jsem si sem tam přečetla. Jen jsem tomu ale vůbec nerozuměla. Clona, hloubka ostrosti, čas…. A tak mi jednoho dne přistála na půjčení od bratra zrcadlovka staršího typu Nikon. Pro mě úchvatný, ale velký a děsně složitý stroj s dvousetstránkovým návodem. Strašný. Těch koleček, mačkátek , hejblátek, ta velikost a tíha! Nicméně jsem si sedla a začala fotit. Nejprve na automat a potom na některou z priorit. Řeknu vám, že to nebylo vůbec jednoduchý.

Dobré duše se mi snažily vysvětlit souvislost mezi hodnotami, ale marně. Já to prostě nechápala. Tak jsem točila a mačkal intuitivně. Po několika dnech intenzivního focení všeho, se začaly na displeji objevovat i čitelné fotky. A tak to šlo den za dnem. Trochu lépe a lépe. A víte, jak jsem přišla k nové zrcadlovce? Můj milovaný muž mi ji pro mě s velkým překvapením koupil za dvě prodané kravky!

Přihlásila jsem se do kurzu krajinkářského focení, kde jsem strávila krásný víkend v Krkonoších. Jak a co jsem uměla s novým foťákem, když jsem jela na kurz, vám psát nebudu, to by bylo na delší vyprávění.

A za Gábinkou na kurz jsem se rozhodla cestovat vlakem (a to mi cesta do Rudné trvala 6 hodin). První setkání s Gabčou bylo milé. Vlastně ten celý kurz byl úžasný. Potkala jsem ženy na stejné vlně. Vzájemně si předávaly zkušenosti, tedy spíše ony mně, protože já v tu dobu ještě stále netušila, co je vlastně ta ohnisková vzdálenost. Gabriela má kurz moc mile vedený. Bylo super si moci vyzkoušet i objektivy a pobavit se tak nějak žensky o focení.

Focení se stalo mou velkou vášní. Zapomínám při něm na čas. Je to především můj koníček a zábava s nekonečnou možností kreativity.

Cestou jsem pochopila, že se nemám až tak nechat strhnout a ovlivnit fotografiemi druhých. Nenechat si nikým mluvit do toho, co je dobré a co ne a fotit to, co chci. Může to znít mírně alibisticky, ale není to tak.

To, co je dobré a co ne, je vždy nesmírně subjektivní. Dobrá fotka prostě mluví sama za sebe. Buď to funguje, nebo ne. Buď s vámi komunikuje nebo ne.

A na závěr? Moc si přeji nemít jen HEZKÉ fotky, které dostanou na Facebooku hodně liků, ale budou v záplavě hezkých fotek zapomenuté. Já chci mít dobré fotky s jasnými emocemi a příběhem, které neupadnou v zapomnění!

A myslím, že právě to se Pavle náramně daří. Je radost se na její fotky dívat. Ony mluví. Ukazují nám obyčejné věci neobyčejným způsobem.

Jsem moc ráda, že si z kurzu odnesla nejen tip na nový objektiv, ale především to, že se nemá srovnávat s jinými fotografy, má dát na svůj cit a intuici. Na vlastní vnímání světa kolem sebe a nezapomínat na to, že NIC NENÍ ŠPATNĚ a NIC NENÍ DOBŘE. Ano, jsou tu určitá pravidla, která by každý fotograf měl znát, ale neměl by se bát je i porušovat.

Já vím, že Pavla by byla skvělá fotografka i beze mne, ale cítím se tak nějak hrdě, že jsem byla na začátku toho všeho právě já. Děkuji!

A pro vás, kdo to máte na mé kurzy ještě dál než Pavla (přijela až z Orlických hor), můžete využít můj e-book Když fotí žena, kde vám předám o focení vše, co se dozvíte naživo v kurzu.

Chcete Pavlu poznat blíže? Navštivte její webové stránky Cesta z města. Stojí to určitě za to!

Miluji focení a ukazuji cestu, jak pomocí FOTOGRAFIÍ psát příběh vašeho života, který budou chtít všichni číst...Já a moje cesta >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.