Jak měním vidinu ve skutečnost

Byla neděle večer, když mi přišla zpráva na messenger:

… potřebuji fotky, fotky sebe sama. Nafotila bys mě pro účely blogu, prosím?

Ano, ano, ano! Hned mi naskočila vidina Rehany v centru Prahy. Ulice plná lidí, výloha, za kterou si v klidu vychutnává svou kávu… a Tomův milý úsměv k tomu.

Slušně jsem se jí zeptala, jakou má představu, ale bylo mi předem jasné, že takhle by to bylo dokonalé!

S Rehanou jsme se v životě již párkrát osobně viděly. Máme společné přátele a také nás spojuje jedna kočičí kráska, které jsem se ujala. Zrovna ona mi dnes při psaní tohoto článku asistovala, jakoby věděla, že píši zrovna o Rehaně…

Termín byl vybrán na první dobrou. Ideální předpověď počasí slibovala kouzelnou atmosféru. Jak jinak, když jsem měla jet fotit holku z Angel Wings.

Úterní ráno mě přivítalo modrou oblohou. Sluníčko  hřálo, i když na teploměru bylo něco kolem nuly. Vzala jsem svůj milovaný portrétní objektiv, rozloučila se s rodinou (Tom měl za úkol odvézt Sebastiána k babičce, než půjde do práce) a vyrazila TVOŘIT andělskou krásu.

Na Můstku mě čekala usměvavá Rehana s báglem na zádech. Přepla jsem se do svého tvořivého módu a nechala se vést.

Toužila jsem využít to dokonalé protisvětlo. Rehana chápala mé nadšení a vytáhla z batohu krásně modrý kabát značky AW, sundala si čepici a vyměnila brýle.  Ukázala jsem na lavičku a mohlo se začít.

První fotografie bývají častokrát zahřívací. Původní strnulost brzy ustupuje a s uvolněním se přede mnou otvírá ta vnitřní krása, kterou v sobě každý má. Jen ji dostat na povrch.

V tu chvíli jsem vnímala jen Rehanu. Byla na ni dokonale naladěná. V hlavě jsem viděla prostor, kam fotografie půjdou a volila příslušný formát použitelný pro blog. Tohle byla ta výhoda, že jsme „spolužačky“.

Protisvětlo mě začalo brzy nudit. Zavelela jsem přesun. Stačilo se otočit a udělat pár kroků zpátky. Prázdný vstup do metra byl tím dokonalým místem.

Vše se poskládalo tak, aby mohlo vzniknout něco, z čeho jsem byla při stažení fotek do PC nesmírně dojatá. Bylo to tam! Důkaz, že s námi byli i andělé. Ta andělská křídla… Rehany uvolněnost a krása… Nemusela jsem nic říkat. Jen jsem se usmívala, ukazovala pózy a fotila.

Naše další kroky vedly do ulice Jindřišská, kde byl cíl naší cesty. Vnímala jsem to krásné světlo. Všude byla spousta lidí, ale i tak jsem měla pocit, že tam jsem jen já a ona.

Moje dlouhé sklo mě občas nutilo vstoupit do silnice. S neuvěřitelným nadšením jsem fotila jednu fotku za druhou, že jsem si ani nevšimla, že nás s úsměvem pozoruje můj muž.

Ve Špejli nám udělal reservé u výlohy, dokonce nám očistil sklo a donesl výbornou kávu. Prostředí Rehanu okouzlilo. Bylo to přesně to, co má ráda a cítila se tam příjemně.

Chvíli jsme si povídaly, než jsem se opět chopila foťáku a šla ven na ulici. Rehana dělala intuitivně přesně to, co jsem potřebovala. Turisté se na chodníku zastavovali, aby mi nepřekáželi v záběru. Všichni se usmívali a nejvíc asi já. Byla jsem šťastná. Přesně tohle MILUJI! Tvořit s volným polem působnosti, s důvěrou v mé schopnosti.

Po dopití kávy jsme se naposledy přesunuly. Tentokrát do átria, které je součástí bistra. Zde vznikly poslední kousky naší vzájemné spolupráce.

Bylo to tam! Nebylo pochyb.

Když jsem přijela domů, chtěl zůstal Sebastián ještě u babičky, a tak jsem využila chvíle klidu a ticha a pustila se do úprav.

Dnes, necelý týden od našeho focení, spatřil Rehanin blog světlo světa. Sdílela ho ve skupině a já se zatajeným dechem čekala, jak na mě bude působit.

Bylo to krásné pohlazení. Fotky tam nádherně sedly. Však také byly přímo pro toto místo tvořené. Moje „vidina“ se stala skutečností.

A co bylo pro mě největším oceněním? Tato Rehanina slova:

Ještě se mi nestalo, abych se při focení cítila tak v pohodě.

Já jsem tak ráda, že jsem ti kvůli těm fotkám napsala, mám pocit, že by to bez nich vůbec nevzniklo.

Děkuji! Děkuji za projevenou důvěru a radost, kterou jsem při focení zažila. Bylo mi potěšením.

 

Miluji focení a ukazuji cestu, jak pomocí FOTOGRAFIÍ psát příběh vašeho života, který budou chtít všichni číst...Já a moje cesta >>
Komentáře
  1. Když jsem se rozhodla založit si blog, věděla jsem že bez fotografií to nepůjde. S Gabrielou jsem předtím ještě nikdy nefotila a presto jsem věděla , že to má být právě ona, kdo má stít za fotoaparáem. Intuice zafungovala skvěle . Naladění, souznění, komunikace I beze slov. Bylo to nádherné a výsledek je ještě lepší, než bych si dovedla představit. Mnohokráte děkuji!

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Stáhněte si e-book zdarma a zjistěte, zda vaše srdce touží tvořit vlastní autentické fotografie.

    5 znamení, že jste srdcem fotografka

  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Pojďte se mnou sdílet na FB