Ano! To je ON.

Řekla bych „ANO“, kdyby se mě někdo zeptal, zda si ho chci znovu vzít? Ano!

Dnes to jsou přesně 4 roky, co jsme stáli sami naproti sobě v lese a dali si slib, a pak jsme společně, ruku v ruce, vykročili oficiálně stvrdit naše manželství před zraky svědků a rodiny.

Chci tě milovat, aniž bych tě spoutávala, vážit si tě, aniž bych tě hodnotila, jít po tvém boku a nebýt ti na obtíž, vzdalovat se od tebe bez pocitu viny, přijímat tě takového, jaký jsi, pomáhat ti, aniž bych tím zraňovala tvoji důstojnost.

A pokud můžu totéž dostat od tebe, nebudeme se míjet a budeme jeden o druhého bohatší.

Nějak takto vypadal můj nachystaný slib, který jsem v tom všem spěchu nechala doma, a tak jsem se svému budoucímu muži podívala do očí a z hloubi svého srdce mu slíbila, že takový, jaký je, je pro mne dokonalý a nebudu na něm chtít nikdy nic měnit. On mi zase naoplátku řekl, že mě přijímá se vším, co ke mně patří a tím myslel především mé děti.

Tohle „ANO“ mělo daleko větší sílu a váhu, bylo vědomé. Říkala jsem tím: „Ano, tohle je člověk, kterého jsem si vybrala, abych s ním žila a myslím to vážně!“

Nějak mě to dnes nutí se vrátit na úplný začátek. Začít vám po kouskách vyprávět náš příběh. Moc bych si totiž přála, aby byl nadějí pro ty z vás, které jste v podobné situaci, jako jsem byla před lety i já – rozvádějící se máma od dvou dětí, která věděla, že bude raději sama, než s někým za každou cenu. Slíbila jsem sobě i holkám, že domů přivedu jen toho, u koho ucítím, že to je ON.

Vše to začalo na konci roku 2012, kdy jsem upadala do beznaděje. Říkala si: „Už navždy zůstanu sama! Kdo by chtěl ženskou se 2 dětmi a zvěřincem, která neumí doma udržet pořádek a místo pořádné práce se „baví“???!“

On sám v té době řešil komplikovaný vztah, ve kterém neviděl budoucnost. Cítil, že tohle není to, co chce, jen nevěděl, kde najde to, po čem tak dlouho touží. Jeho přáním bylo, být šťastný a i já sama si nepřála nic jiného.

Na podzim roku 2012 mi Evička předpověděla, že se do 3 měsíců můj vědomý partner objeví. Prý si z něj sednu na „prdel“.  Jenže kde ho potkám, jak bude vypadat, to už mi neřekla.

Vyrážela jsem s kámoškama mezi lidi, rozhlížela se po všech chlapech v okolí… Když mi takhle jednou podjely při náledí na schodech před barákem nohy a já letěla vzduchem a dopadla z výšky na „prdel“, začala jsem se rozhlížet, zda nejde okolo! Vždyť Eva říkala, že se z něj posadím… Ale široko daleko nikdo. A já se s pomocí pouliční lampy sápala na nohy s lehkým otřesem mozku.

A měsíce plynuly.

16.1.2013 jsem si do deníčku napsala toto:

Zdál se mi krásný sen. Našla jsem si v něm svou spřízněnou duši. Prostě jsem věděla, že to je on a bylo mi vedle něj tak dobře.

Ještě teď si vybavuji, jak jsem mu ve snu neviděla do tváře, jen jsem ho držela za ruku a šli jsme v Drahelčicíh tou polní cestou okolo hřiště k Atolu.

Kdybych tušila, koho mi to osud chce přihrát do cesty! Jenže to jsem ještě nevěděla, že nějaký Tomáš Pausa žije a že bydlí právě v Drahelčicích v ulici „Ke Hřišti“.

Zdá se vám to jako nereálná pohádka? Kdybych to nezažila, tak tomu sama neuvěřím.

Bylo 17.1.2013 a já seděla u svého PC a upravovala fotky. Najednou jsem se zadívala z okna na oblohu a pronesla nahlas: „Tak kde jsi? Já už tu na tebe čekám! Vše mám uzavřené a ty nikde!“ V ten moment jsem sklopila zrak zpátky k monitoru, koukla na mou FB stránku a v pravém dolním rohu na mě vyskočil muž s tak ošklivou profilovkou, že hned upoutala mou pozornost. „Přítel přátel, které možná znáte! Cha!“ A tak jsem ho rozklikla.

Neodolatelná profilová fotka mého muže, když mi vykoukl na FB. ♥

Rychle jsem očima přelítla status – nezadaný! Pak jsem pokračovala na fotky. Při pohledu na ty ostatní jsem zjistila, že není zas tak „ošklivý“, jak vypadal na profilovce. Můj zájem rostl, když jsem viděla, že fotí, má psa, je sportovec a hlavně – má děti! Ano, já si totiž předsevzala, že můj budoucí partner musí mít děti, aby je po mně náhodou ještě nechtěl, protože mně přeci dvě stačí!

A tak jsem mu napsala zprávu do chatu. A jeho odpověď? „Kde ty ses tady vyloupla!“ Za nějakou dobu mi přiznal, že už pár měsíců sledoval mou práci na FB, jen neměl dost odvahy mi napsat.

A tak jsem měla nového přítele v přátelích. Občas mi olajkoval fotku, občas napsal komentář. U jedné fotky jsme oba zareagovali stejně a napsali ten samý komentář. Já pod to připsala: „Platíš mi pivo!“ A tak to celé začalo!

14 dní potom jsme se poprvé viděli. Já, která má super orientační smysl, jsem nebyla schopná se zorientovat, kde Jazz Dock leží a Tom mi musel jít naproti. Nikdy nezapomenu na výraz  jeho očí, když jsme se poprvé střetli pohledem.

Moje oblíbené společné foto ze svatby naší kamarádky Lucky. ♥

Pomohl mi z kabátu a šli jsme si sednout na bar. Původně jsme šli na konzert, ale ani jeden z nás to neposlouchal. Budil ve mně od první chvíle takovou důvěru, že jsem si s ním začala povídat jako s někým, koho znám už roky. Vyklopila jsem na něj vlastně úplně všechno, co šlo. To asi proto, aby ho už nemohlo na mně nic zaskočit. Mě zaskočila jedna věc a to zjištění, že ty děti, které má na FB, nejsou jeho.

Tak skvěle strávený večer ve společnosti člověka, který mi byl od první chvíle blízký a já ho „vyřadila“ z pozice možného potencionálního partnera jen proto, že jsem si dala takové hloupé nastavení – můj budoucí partner musí mít děti! A tím jsem to celé uzavřela.

Tou dobou u nás spala Eva a já jí takhle najednou říkám: „Víš Evi, jak jsi mi předpověděla toho vědomého partnera a říkala, že se do 3 měsíců objeví, tak tři měsíce uplynuly a on nikde!“ A ona se na mě jen tak s úsměvem podívala a řekla: „Myslíš?“

Vědmu neoblafneš! Jen mě muselo dojít, že onen vědomý muž je právě Tom. A přišla jsem na to hned, co jsme spolu vyrazili na kulečník.

A od té doby kráčíme společně na té naší cestě zvané život. Užíváme si každodenní drobné radosti, ale i starosti. Vážíme si jeden druhého a vzájemně se podporujeme v tom, co nás baví. Náš vztah je založený na pravdě, úctě a důvěře. Můžeme jeden druhému říct vše, co nás trápí a víme, že nás pochopí. Nemusíme dělat žádné kompromisy, protože nejsou třeba. Život je najednou tak snadný!

Den, kdy se Sebastián narodil ♥.

A úplně nejkrásnější je, že máme syna, který nám ukazuje, že vzít se a mít ho, bylo to nejkrásnější rozhodnutí na světě!

Víte, ona mi Eva vlastně nepředpověděla jen Toma, ale i mé životní poslání. Řekla, že až to jednou přijmu, tak se mi bude dařit a budu pracovat se ženami. Ha! Se ženami? Nějak jsem si pod tím pojmem vybavila jen focení žen „před“ a „po“ úpravě visážistkou a to mě vůbec nelákalo.

Až teď mi to do sebe celé zapadlo. Se ženami pracuji, ale úplně jinak, než jsem si představovala. Tvořím kurzy/workshopy focení, kde učím ženy fotit. Napsala jsem pro ně e-book „Když fotí žena“,  ve kterém najdou vše, co předávám i na svých kurzech.

Účastnice kurzu Když fotí žena ♥

A konečně jsem přijala i své poslání. Pochopila jsem, že focení miluji a že se nemusím bát se jím naplno živit. Ta láska se už nevytratí a naopak sílí, protože teď fotím to, co mě opravdu baví a přináší mi radost. Tím je focení „originálních žen“, které potřebují své autentické fotografie. Jste i vy třeba takováto originální žena? Pak jsem tu zrovna pro vás!

 

Miluji focení a ukazuji cestu, jak pomocí FOTOGRAFIÍ psát příběh vašeho života, který budou chtít všichni číst...Já a moje cesta >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.