Když fotí žena

Přemýšlím nad krásou. Vidím ji všude. I v drobných pihách na tváři Alči…

 

 

Nedávno mne oslovila Alena, cvičitelka jógy a pilates, moje spolužačka „z plážové základky“, že potřebuje fotografie do e-booku a na webové stránky. Přečetla si u Elen článek, jak fotím a nebála se mě v pravý čas oslovit.

Potřebovala jsem od ní znát tři věci – kam fotky budou umístěné, jaké má téma (zaměření) a kdy má čas.

Poslala mi svůj e-book a já se díky němu nacítila na její duši.

 

 

Tentokrát naše kroky nevedly do kavárny, ale na Petřín a na Kampu. Počasí na objednávku, pofukující větřík, který tak miluji při focení ve vlasech.

 

Přišla jsem o pár minut dříve, na místo, kde jsme měli s Tomem první rande. Jenže tenkrát byla zima a teď kvetly stromy. I tak bylo fajn se zasnít a vybavit si ten večer před více jak pěti lety…

 

Hlídala jsem si maminku s kočárkem, netušila jsem, jak Alča vypadá. Doufala jsem, že si všimne mého foťáku a zamává na mě první. A tak se i stalo.

 

 

Její oči se smály a já si všimla drobných roztomilých pih.

 

Poslední dobou si pih hodně všímám. Zrovna převčírem mě v prodejně MAC, kde jsem si kupovala make-up, upozornila prodavačka, že ty moje by nezakrývala, že vypadají roztomile. A také jsem nedávno objevila u jedné fotografky nádherné album pihovatých lidí a úplně mě okouzlilo svou originalitou. Ale to jsem odbočila.

 

Obě jsme si uvědomily, jak je pro nás vzácné, jet do centra Prahy. A jak to tam máme rády. Ještě krásnější bylo, že všechno kvetlo a lidé se smáli. A dobře naladěný byl i malý Tomášek.

 

 

Fotila jsem nejenom Alču, ale i to, co upoutalo mou pozornost. Fotografie, které dokreslovaly atmosféru onoho dne.

Ano, ano, ano! Už v náhledu jsem viděla, že to tam je! Focení je pro mne požitkem. Jsem ráda u toho. Zachycuji ty okamžiky, které se už nikdy nevrátí. Je třeba se soustředit, myslet a dívat se. Víc není třeba!

 

 

Vlastně je, je třeba radit, mluvit, vyjadřovat se. Nenechat v tom modelku samotnou. Častokrát mi moje představa tak rychle proletí hlavou, že dostat ji do slov, bývá potíž. Mluvím pak spíše „rukamanohama“. A je skvělé, že to nikomu nevadí.

 

 

A ještě lepší je, když si mé zákaznice všimnou, že jim zrcadlím to, co od nich potřebuji – vystrčit bradu, uvolnit obličej, lehce pootevřít rty.

 

Spolupracovat s Alčou byla radost. Šla z ní tak klidná a příjemná enegie. A když mi pak napsala:

„Děkuji moc Gabčo, vůbec jsem nedoufala, že budou takhle krasné!“

Byla jsem šťastná, že jsem mohla udělat radost.

 

Způsob, jak fotím, objektivy, které používám a jak si nastavuji fotoaparát, se brzy dozvíte v mém e-booku Když fotí žena, na kterém usilovně pracuji. A pokud ještě nemáte stažený můj e-book zdarma, můžete tak učinit právě zde: 5 znamení, že jste srdcem fotografka!

Miluji focení a ukazuji cestu, jak pomocí FOTOGRAFIÍ psát příběh vašeho života, který budou chtít všichni číst...Já a moje cesta >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

  • Stáhněte si e-book zdarma a zjistěte, zda vaše srdce touží tvořit vlastní autentické fotografie.

    5 znamení, že jste srdcem fotografka

  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Pojďte se mnou sdílet na FB